Pro mnohé z nás už se stal internet věrným průvodcem životem. Mnozí z nás už si ani nedokážou představit, že by se bez něj ještě obešli, že by dokázali jeho služby postrádat nebo nalezli jiný způsob, jak získat totéž, co se dnes získává právě s pomocí internetu. Už jsme si prostě na onu síť zvykli a bereme ji často jako naprostou samozřejmost.

A je internet skutečně natolik dobrý, abychom se na něj mohli dostatečně spoléhat, aby nám byl pomocníkem vždy a všude, kde ho dnes obvykle využíváme?

To už je pochopitelně sporné. Stále více z nás si totiž uvědomuje, že jsou na něm dostupné informace užitečné, ale to jedině tehdy, když jsou pravdivé, když nejsou na internetu publikovány s cílem nás zmást, zmanipulovat, obelhat nebo jinak poškodit. A jak pravd, tak polopravd a lží je na internetu dost a dost.

Takže nás nutí internet i myslet. Protože kdo nad ním nemyslí, ten na to dříve či později nějak doplatí. V nejlepším případě bude za hlupáka, který někomu skočil na špek, v horším případě přijde i o peníze nebo něco jiného důležitého.

Ovšem navzdory povědomí o této skutečnosti je u nás stále dost těch, kteří u internetu nepřemýšlejí dostatečně. Kteří mu slepě věří. A to vlastně proto, že je to velice pohodlné. Kdykoliv se nám nechce nad něčím hloubat, kdykoliv chceme něco zjistit hlavně rychle a bez námahy, vsadíme na internet. A máme to za odbyté. Zafixujeme si, že je to tak, a potom… Potom co? Potom nám někdy přeje štěstí, protože jsme narazili na někoho, kdo nám chtěl prokázat dobrou službu, a někdy zkrátka litujeme.

V čemž není internet o nic lepší nebo horší než náš reálný svět. A ani nemůže být jiný. Protože i za vším na internetu stojí jenom lidé z masa a kostí. A ti jsou stejní, ať už je potkáme osobně nebo jenom virtuálně.

A proto vím, že budu opět jenom házet pověstný hrách na zeď, ale přesto připomenu známou pravdu. Že bychom i zde měli dvakrát měřit a až pak jednou řezat.