Napoleonské války byly významným historickým mezníkem nejen celé Evropy, ale dotkly se i Čech. A právě v této době je datován příběh snad nejslavnějšího českého loupežníka – Václava Babinského
Píše se rok 1803 a nikdo ještě netuší, že napoleonské války budou trvat dlouhých dvanáct let a skončí slavnou bitvou u Waterloo.

Ještě před jejich vypuknutím se v roce 1796 narodil nedaleko Litoměřic chlapec. Jen těžko by někoho v té době napadlo, že se stane slavným. Do svých dvaceti let žil celkem běžným životem, pracoval v zemědělství, ale po jeho vstupu do vojenské služby se jeho život začal ubírat jiným směrem. Na vojně se mu nelíbilo, proto předstíral, že je blázen, ale moc platné mu to nebylo, ve službách vojska zůstal osm roků.
Práce na poli ho nijak nepřitahovala a tak se toulal po svém rodném kraji, netrvalo dlouho a stal se členem obávané bandy loupežníka Fichtelschnekera. O pár let později začal loupit na vlastní pěst. Při přepadeních nešel pro ránu daleko, některé jeho oběti tak nejen obral o vše, co měli, ale vzal jim i život.

Jeho řádění trvalo několik let, dlouho se mu dařilo unikat spravedlnosti, a to především díky svým šikovným rukám, které dovedly vyhotovit velice věrohodné doklady. I přesto, že nebylo možné mu všechny jeho činy dokázat, byl odsouzen na dvacet let, které si měl odsedět na Špilberku.
Vězení zřejmě na jeho polepšení mělo kladný dopad, protože po svém propuštění roku 1861 se uchýlil do jednoho z klášterů blízko hlavního města a pracoval tam až do své smrti jako zahradník. Dožil se na tehdejší dobu úctyhodného věku 82 let.
Legendou se stal ještě před svým skonem. To, že by chudým rozdával bohatství, o které obral bohaté pány, je opravdu jen pohádka. Kladný hrdina to byl opravdu jen a jen ve vyprávěních, která se předával z generace na generaci.